Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nejstaršími známými obyvateli Bulharska jsou Thrákové. Od 8. století před n. l. vznikaly na černomořském pobřeží početné řecké osady. Ve 4. století před n. l. spadala velká část území současného Bulharska do říše Alexandra Velikého. O tři století později je součástí Římské říše. V 6. století vstoupili na území dnešního Bulharska první Slované. V 7. století přicházejí z Asie kočovní Protobulhaři. První bulharský stát zakládá v rocep 681 chán Asparuch. Říše zaniká v roce 1018, kdy je Bulharsko začleněno do Byzantské říše.

Samostatnost získává Bulharsko opět v roce 1185 se vznikem takzvaného druhého bulharského státu s centrem ve Velikém Tarnovu. Vrcholu dosahuje za vlády Ivana Asena II. (12181241). Během druhé poloviny 14. století se Bulharsko dostává stále více pod vliv Osmanské říše. S pádem Vidinu v roce 1396 je Bulharsko začleněno do Osmanské říše na téměř pět dalších století.

Na konci 18. století začíná bulharské národní obrození. Zpočátku čistě kulturní hnutí se postupně mění v hnutí s politickými požadavky. V roce 1876 je krvavě potlačeno protiosmanské Dubnové povstání. O rok později propuká rusko-turecká válka. Jedním z důsledků ruského vítězství je i vznik Bulharského knížectví v roce 1878. V roce 1885 je ke knížectví připojena i do té doby autonomní součást Osmanské říše Východní Rumélie. V roce 1908 bulharský kníže Ferdinand vyhlašuje ve Velikém Tarnovu nezávislost Bulharska na Osmanské říši a přijímá titul cara.

Roku 1912 se Bulharsko zapojuje spolu se spojenci z Balkánského spolku do první balkánské války s Osmanskou říší. Bulharská armáda dobývá město Drinopol, dnes Edirne v Turecku, a jen o několik hodin prohrává s Řeckem "závod" o obsazení Soluně. Vzhledem ke sporům se Srbskem o Makedonii (Srbové odmítli vydat tzv. nesporné pásmo) a bezvýsledným mírovým jednáním vydal bulharský car Ferdinand I. v červnu 1913 rozkaz zaútočit na srbské pozice. Druhá balkánská válka dopadla pro Bulhary katastrofálně, Osmanské říší museli odstoupit Drinopol, Rumunsko si vynutilo předání jižní Dobrudže.

Po počáteční neutralitě vstupuje v roce 1915 Bulharsko do první světové války na straně ústředních mocností a vyhlašuje válku Srbsku. Cílem je zvrátit výsledky druhé balkánské války. První světová válka končí pro Bulharsko druhou národní katastrofou. Přestože je mu smluvně garantován přístup k Egejskému moři, po řecko-turecké válce o něj v důsledku přesídlování maloasijských Řeků přichází.

Bulharsko, království 1915

Na začátku druhé světové války vyhlásilo Bulharsko neutralitu, pod tlakem ekonomických okolností ale v roce 1941 vstupuje do válečného konfliktu na straně nacistického Německa. Válku Sovětskému svazu nicméně Bulharsko nevyhlásilo. V roce 1944 vstupuje na území Bulharska Rudá armáda. Konce světové války už se Bulharsko účastní na straně spojenců.

V roce 1946 je referendem zrušeno carství a Bulharsko se stává republikou. Od roku 1944 až do roku 1989 vládne v Bulharsku komunistická strana. Bulharsko je stejně jako Československo součástí východního bloku.

Po roce 1989 procházela země procesem demokratizace, v roce 2004 vstoupila do NATO a v roce 2007 se stalo členským státem Evropské unie.

Nejstaršími známými obyvateli Bulharska jsou Thrákové. Od 8. století před n. l. vznikaly na černomořském pobřeží početné řecké osady. Ve 4. století před n. l. spadala velká část území současného Bulharska do říše Alexandra Velikého. O tři století později je součástí Římské říše. V 6. století vstoupili na území dnešního Bulharska první Slované. V 7. století přicházejí z Asie kočovní Protobulhaři. První bulharský stát zakládá v rocep 681 chán Asparuch. Říše zaniká v roce 1018, kdy je Bulharsko začleněno do Byzantské říše.

Samostatnost získává Bulharsko opět v roce 1185 se vznikem takzvaného druhého bulharského státu s centrem ve Velikém Tarnovu. Vrcholu dosahuje za vlády Ivana Asena II. (12181241). Během druhé poloviny 14. století se Bulharsko dostává stále více pod vliv Osmanské říše. S pádem Vidinu v roce 1396 je Bulharsko začleněno do Osmanské říše na téměř pět dalších století.

Na konci 18. století začíná bulharské národní obrození. Zpočátku čistě kulturní hnutí se postupně mění v hnutí s politickými požadavky. V roce 1876 je krvavě potlačeno protiosmanské Dubnové povstání. O rok později propuká rusko-turecká válka. Jedním z důsledků ruského vítězství je i vznik Bulharského knížectví v roce 1878. V roce 1885 je ke knížectví připojena i do té doby autonomní součást Osmanské říše Východní Rumélie. V roce 1908 bulharský kníže Ferdinand vyhlašuje ve Velikém Tarnovu nezávislost Bulharska na Osmanské říši a přijímá titul cara.

Roku 1912 se Bulharsko zapojuje spolu se spojenci z Balkánského spolku do první balkánské války s Osmanskou říší. Bulharská armáda dobývá město Drinopol, dnes Edirne v Turecku, a jen o několik hodin prohrává s Řeckem "závod" o obsazení Soluně. Vzhledem ke sporům se Srbskem o Makedonii (Srbové odmítli vydat tzv. nesporné pásmo) a bezvýsledným mírovým jednáním vydal bulharský car Ferdinand I. v červnu 1913 rozkaz zaútočit na srbské pozice. Druhá balkánská válka dopadla pro Bulhary katastrofálně, Osmanské říší museli odstoupit Drinopol, Rumunsko si vynutilo předání jižní Dobrudže.

Po počáteční neutralitě vstupuje v roce 1915 Bulharsko do první světové války na straně ústředních mocností a vyhlašuje válku Srbsku. Cílem je zvrátit výsledky druhé balkánské války. První světová válka končí pro Bulharsko druhou národní katastrofou. Přestože je mu smluvně garantován přístup k Egejskému moři, po řecko-turecké válce o něj v důsledku přesídlování maloasijských Řeků přichází.

 

Na začátku druhé světové války vyhlásilo Bulharsko neutralitu, pod tlakem ekonomických okolností ale v roce 1941 vstupuje do válečného konfliktu na straně nacistického Německa. Válku Sovětskému svazu nicméně Bulharsko nevyhlásilo. V roce 1944 vstupuje na území Bulharska Rudá armáda. Konce světové války už se Bulharsko účastní na straně spojenců.

V roce 1946 je referendem zrušeno carství a Bulharsko se stává republikou. Od roku 1944 až do roku 1989 vládne v Bulharsku komunistická strana. Bulharsko je stejně jako Československo součástí východního bloku.

Po roce 1989 procházela země procesem demokratizace, v roce 2004 vstoupila do NATO a v roce 2007 se stalo členským státem Evropské unie.